Škoda 422 – splněný sen

Na každýho z nás bláznů veteránistů čeká někde jeho životní stroj a teď se konečně dostala řada i na mě. I když tyhle stránky jsou věnované vozům kategorie classic, popíšu, jak jsem se dostal k jedné stařičké škodovce, k autu, o kterém jsem si mohl před nedávnem nechat tak jenom zdát.

Škoda 422 - splněný sen

Ve 12 letech mě k veteránismu přivedl můj kamoš Žakar, spolu jsme seděli v jedné lavici, bývali po škole, později spolu trávili čas v dílnách a nakonec jsem ho přivedl do CCK. To už jsem měl za první vydělané peníze svou starou, díravou, ale jezdící Octavii. Ale to bychom odbočili od tématu. Jak se to tedy vše seběhlo?

Jak jsem ji našel

Jednoho uspěchaného rána jsem cestou ve Vracově v barvách kupoval sprej na víko ventilů. Aniž bych tušil, co tu na mě čeká, koukám na stůl na fotografie s nápisem PRODÁM. Jen z povinnosti se ptám, jaká že je cena a co je to za škodovku. Cena byla velmi zajímavá, ale pro mě vysoká. Vůz je Škoda 422 z roku 1930, má doklady a je pojízdný! Alespoň podle slov majitele prodejny, který se dostal do finančních problémů a nechtěně musí vůz prodat.

Asi to znáte každý. Někdy vám rupne v bedně a musíte to mít! Kde ale sehnat tolik peněz, jak to odvézt, co rodina… Nevyhodí vás z domu? Přítelkyně uteče k někomu normálnímu?

To jsem tehdy neřešil. Muselo to jít rychle, zájemců bylo hodně. Peníze jsem si půjčil s tím, že je do týdne vrátím! Nějak to odvezem a rodinu postavím před hotovou věc. Asi tak, jak to s úspěchem dělá Žakar, jenž tím tak od nepaměti trápí svou mámu.

Večer jsem se rozjel do Vracova. Sněžilo a moje 105ka klouzala jak o život, ale tam u Kyjova čeká pravý poklad. Dojel jsem k domu, majitel otevřel a ukázal mi vůz. Byl v lepším stavu než jsem čekal. Jen ne a ne nastartovat. Prý že se musí otáčet rozdělovačem když se startuje. Majitel nebyl moc technický typ a jak se později ukázalo, rozvrtal, co se jen dalo a mě to potom dalo moc práce, než jsem na to přišel, protože bez příruček se špatně seřizuje, hlavně když jde o předválečný vůz, kde není nikdo, kdo by poradil a nebo taky nechce.

Koupeno!

Druhý den jsem vzal zálohu a jel škodovku zaplatit. Pozítří nakládal na odtahovku a dovezl si ji do práce, kde měla zůstat, dokud ji nezprovozním, abych ji mohl přistavit k STK a přehlásit. To nebylo jednoduché, jak se ukázalo později.

Druhý den ráno jsem jel do práce a hned se šel kouknout. Nemohl jsem uvěřit, že mám tak starý vůz, na který jsem se mohl jen dívat na veterán srazech a nechat si o něm zdát a doufat že až mě bude 50 budu ho možná mít taky. Stál tam pod okny haly a čekal na mě. Můžu si na něj sáhnout, nastartovat a jet a říká mi pane. To byl zázrak!

Asi na potřetí přestal jet startér, který údajně opravoval odborník, který, jak se později ukázalo, mu jen ošmirgloval komutátor a shrábl peníze. Naštestí si to dovedu pořádně spravit sám a takové odborníky nepotřebuju.

Motor nejel a nejel. Pořád jen na tři válce. Už jsem si nevěděl rady, ale pak jsem si vzpoměl, že předchozí majitel otáčel rozdělovačem a to tak dobře, až to celé totálně rozšteloval. Nařídil jsem základní předstih a poslouchal otáčky a natočil doprava a doleva až se chod motoru ustálil a dotáhl šroub. Teď už jde bezvadně v otáčkách, ale nedrží volnoběh. Tak jsem čistil karburátor a to asi 5x. Už jsem si nevěděl rady a taky ten stres aby člověk něco neulomil. On ten Zenith není levná sranda a sehnat ho! Logika nakonec zvítězila. Opět špatný zásah předchozího majitele. Karburátor se dá montovat na obě strany, je tedy zrcadlově opačný, ale musí se dodržet správná montáž trysek a záslepek, jinak to nejede vůbec, nebo špatně. Ale kdo to má vědět, když k autu není žádná dokumentace. Musíte na to prostě přijít sami.

Teď už motor jede, startuje a tak jsem auto odvezl jinam, abych mu dal mlhovku (na dobu nezbytně nutnou pro STK) a další drobnosti. Jenže ony ty lankový brzdy brzdí asi jak jedno kolo u Octavie a tak jsem prošel na jeden měsíc. Emise jsem musel připlatit, jinak bych neprošel vůbec. Tehdy to stačilo, ale dnešnímu provozu sotva.

Jízdní dojmy

Už jen samotná kapitola je ježdění s takovým autem. Představte si, že sedíte na druhé straně vozu, než jste zvyklí, vše je tedy opačně a vrcholem všeho je plynový pedál dole uprostřed podlahy mezi spojkou a brzdou!!! Mé první pocity byly smíšené, ale později jsem si zvykl. Brzdit musím s předstihem a pořádně. Neexistuje vyřadit. Čelní ozubení kol v převodovce je hlučné, ale poslouchám ho raději než rádio. Prostě to k tomu patří.

Škoda 422 - splněný sen

Několik informací, týkající se tohoto vozu

  • Škoda 422 vyráběná v letech 1930-1932
  • celkem vyrobeno 3.435 kusů
  • motor 4takt, vodou chlazený 4válec, rozvod ventilů SV, obsah 1195cm
  • karburátor spádový Zenith 26 U
  • chlazení samooběžné tzv. thermosyfon
  • 3 rychlosti vpřed 1 vzad
  • max rychlost 75 km/h
  • spotřeba kolem 9litrů
  • brzdy lankové, mechanické na všechny kola
  • váha vozu cca 1.000kg

Vůz byl vyvinut z modelu Škoda 430, který měl větší karoserii a silnější motor. Ve své době to byla nejmenší škodovka na trhu a měla konkurovat vozu Praga Piccolo, jak cenou tak výbavou. Vůz se dobře prodával, ale Pragovka měla úspěch přeci jen větší. Spolu se škodovkou na vrcholu žebříčku prodeje nechávali ostatní výrobce za sebou. Továrna vyráběla podvozky a dodávala karoserie v provedení tudor nebo kabriolet. Na přání zákazníka dodala podvozek a ten si mohl u některé z tehdejších karosáren objednat karoserii na přání v úpravách, např. taxi, coupé, dodávka aj. Podvozky byly vždy černě lakované a karoserie v barevných kombinacích černo-tmavomodrá, černo-červená, černo-tmavozelená a nebo na zvláštní přání i jiné barvy.

Vůz stál v roce 1930 37.000,- Kčs ve standartním provedení tudor. Výrobní cena šasi byla 16.862,- (náklady: 11.709,- ;mzda dělníkům: 1.376,- ;režijní náklady: 3.777,-) a karoserie 7.535,- Kčs

Vůz byl dodáván se dvěma světly předními a jedním zadním. Za příplatek byl hledáček a el. šipka jako ukazatel směru. Též druhé rezervní kolo bylo za příplatek. Ve standartní výbavě interiéru byly osmidenní hodiny, skleněný popelníček a jeden el. stěrač. Otevřená verze měla stěrač ruční. Karoserie měla přední nárazník a za příplatek byl i zadní.

El. příslušenství 12V, výstroj Scintilla nebo Bosch, nebo i kombinace obou. Pokud byste hledali teploměr nebo svítilnu mazání, máte smůlu. Výrobce ji kvůli ceně nemontoval. Nezbývá, než si hlídat vodu a mazaní pohledem pod zátky! Tedy naprosto jednoduchá elektrika, jen kontrolka dobíjení v krásném provedení ze skla.

Karoserie měla dřevěnou kostru, pobitou plechovými výlisky. Střecha měla černou koženku a to i v provedení tudor. Podvozek tvořil žebřinový rám z ocelových profilů, snýtovaných k sobě.

Vetošům zdar!

T.M.

Reportáž o mé cestě s tímto vozem z Brna na Ještěd, si můžete přečíst zde.

Komentáře

  1. RADIM říká:

    Dobrý den, je možné si tento vůz pronajmout na svatbu? Prosím napište mi na radimekblasko@seznam.cz Děkuji

Napište svůj názor

*

:D :) :( :o 8O :? 8) More smilies »