Renovace jedné Felicie

Trnitá cesta znovuzrození

Felicia byla mým snem někdy od té doby co jsem ji poprvé uviděl v tátově světě motorů. Opravdu se po ní shánět jsem začal v prváku na VUT, ale vždy když už jsem v inzerátech narazil na nějakou odpovídající mým finančním možnostem, byla prodána.  Štěstí se na mě usmálo až na konci ročníku, kdy jsem v annonci narazil na Felicii před renovací a po zavolání jsem se dozvěděl, že je dokonce stále k mání. Hned druhý den jsme ji vyrazili obhlídnout. Zjistili jsme, že je to model 61 a předchozí majitel ji koupil v roce 1986, přičemž mu už tenkrát při přepisu sebrali OTP a do TP daly razítko nepojízdné, 16 let se ji chystal renovovat… až ho manželka přesvědčila ať ji radši prodá.

Felda měla zadřené svislé čepy, řídit se dala pouze díky vůlím v excentrech a karoserie byla ve značném stupni koroze, což mi bylo ale v tu chvíli zcela ukradené, já jsem byl rád že mám konečně vysněnou Felicii a nic jiného mě nezajímalo. Auto bylo aspoň celkem kompletní a bez úprav. Poté co jsme vyřešili jak auto dostat domů, jsem začal s odstrojováním a pomalu se děsil, kdo tuhle kastli dá dohromady.

Přes léto jsem začal pracovat na podvozku a sháněl klempíře. Poté, co ji několik z nich shlédlo a nechtěli s tím mít nic společného, se jí nakonec ujal dědův kamarád. Když jsme mu karoserii přivezli, ještě se mě pokoušel přesvědčit ať ji radši zavezu o kousek dál do sběrných surovin, ale pak se do ní přece jenom dal. Po 4 týdnech, kdy pod tím ležel od rána do večera a doma ho prý už ani neznali jsem si pro ní mohl jet.

Po návratu nastala fáze broušení, čištění a natírání.  Provedl jsem částečné nastrojení, spasování a pro auto si přijel lakýrník. Doba pobytu u něj se ale protáhla z původně avizovaných 14 dnů na 3 měsíce. Když už bylo auto konečně nalakováno, tak se lakýra zase neměl k tomu ho přivést. Nakonec jsme se s ním a s majitelem objektu kde Felda stála domluvili, že si ji můžeme odvézt i bez jeho přítomnosti, protože stále jezdil kdesi po světě. Podvalu nemaje, svařili jsem tažnou tyč z vozíku si půjčili žehličku a Feldu těch 20km domů odtáhli na kouli za stodvácou.

Přes zimu jsem natahal elektriku, nechal udělat nová tapecíra, koupil střechu, auto nastrojil a 15.5.2005 nastal onen památný okamžik, kdy se Felda dala po minimálně devatenácti letech, i když zatím s motorem vypůjčeným ze Spartaka, vlastními silami opět do pohybu.  Po úspěšném absolvování STK a vyzvednutí rz z depozitu už mi nic nebránilo si začít vychutnávat první kilometry.

Na podzim se z garáže přestěhovala zpátky do dílny a začalo další vylepšování. Auto dostalo zgenerálkovaný původní motor, lepší nárazníky, nově přečalouněné sedačky, nově nachromované různé drobnosti a řadu dalších věcí, které chyběly k mé spokojenosti. Sezonu 2006 už absolvovala téměř v celé své kráse.

Na autě se stále ještě najdou věci které, se dají vylepšovat, případně pořídit, ale auto na kterém už není co dělat by mě ani nebavilo.  Něco takového ale u 45 let starého auta snad ani nehrozí…