Již při našem příjezdu na bystřické náměstí v sobotu po ránu, už bylo na co se dívat. Na parkovišti na náměstí již stálo cca 30 vozů, některé opravdu zajímavé a ve vynikajícím stavu. Většinu měly jako na většině srazů Oktávky a Felicie. Prohlédnout jsme si mohli i vozy z produkce druhé české automobilky Tatra – jeden Tatraplán a několik T-613. Šestsettrojka se bohužel nevyskytla žádná. Mezi dalšími několik Fiátků, krásná Volha 24 a několik rokem výroby opravdových veteránů, tj. předválečné výroby. Největší raritou byla asi východoněmecká Multikára, která se řídila vestoje.

Našeho veterána Ducha jsme zaparkovali mezi ostatní, naštěstí bylo přítomno i několik eRek, takže jsme nebyli alespoň papírovým rokem výroby nejmodernější. Po zaregistrování jsme si prohlédli současně probíhající výstavu nejrůznějších starých hraček a modelů automobilů, obhlédli všechny startující stroje a pak se šli občerstvit do blízké cukrárny.

Hlavním bodem programu byla jako na mnoha jiných srazech AOSka, v pojetí CCK spíše pohodová jízda okolím Vírské přehrady. Trasa nás zavedla na několik zajímavých míst, na některých jsme museli plnit různé úkoly: jet autíčkem na dálkové ovládání jízdu zručnosti, na obrázcích poznávat různá historická technická zařízení či podle fotografie v itineráři hledat různé stavby. Nejjednodušším úkolem asi bylo rozeznávání různých piknikových pochutin. Itinerář končil opět na náměstí v Bystřici nad Pernštejnem.

Spolu s ostatními účastníky jsme zašli na pozdní oběd a pak se zase vrátili na náměstí, kde začínala soutěž elegance. Ta spočívala ve vyjetí s vozidlem na zvýšenou rampu, vystoupení z něj, aby bylo vidět případné dobové oblečení, o které v této disciplíně také šlo a pak několika větami představit svůj vůz.

Navečer jsme přejeli do blízkého kempu Na kopci, kde organizátoři vyhlásili výsledky soutěží a rozdali ceny a upomínkové předměty na tuto akci. V neděli už program nepokračoval, neměli jsme ani zajištěné ubytování a tak jsme ještě v sobotu večer odjeli domů. Akce byla stejně jako letošní CŠW hodně povedená a snad se na ní zase za rok potkáme…

Bigandrew

Na tuto akci jsme jeli Twisterem, hlavně kvůli vyšším požadavkům organizátorů na vzhled a stav vozů. Do autokempu Rumcajs u Jičína, kde tato akce má již tradičně zázemí, jsme dorazili již v pátek navečer. První jsme ale rozhodně nebyli. Pár účastníků již bylo na místě, hlavně těch z větší dálky. S nimi jsme se zapovídali až do pozdních večerních hodin…

V sobotu ráno za námi přijel Jirka ze Staré Paky, přesedl si k nám do auta a vydali jsme se na cestu do Mladé Boleslavi. Na parkovišti u muzea měla totiž okolo desáté začínat orientační soutěž, jejíž dvě části byly výše zmíněné rychlostní zkoušky. Ovšem pro naše veterány nebyly samozřejmě na čas. Krátce po deváté hodině přijela ještě druhá jihlavská posádka – Zdeněk se Zuzkou a s Míšou.

Krátkou spanilou jízdou jsme se přesunuli na start první rychlostní zkoušky, jejíž trať vedla skrz Mladou Boleslav. Startovali jsme jako opravdoví závoďáci – z rampy!!! To ale bylo jediné světlé místo této etapy. Již po ujetí pár set metrů jsme netušili, kudy jet, protože aktivní pořadatelé patrně zapomněli, že jedeme ještě my, veteráni, a po posledním závodícím voze začali značení odklízet. Takže jsme si někudy projeli Boleslav, přičemž jsme všude možně potkávali podobně bloudící kolegy. Asi po deseti minutách nás přestalo bavit hledat naslepo cíl, zadal jsem jej tedy do navigace, kterou jsem měl sebou spíše z recese, a za pár minut jsme tam byli. Sice jsme jej projeli naopak, to ale vůbec nevadilo. Stejně tam nikdo nebyl, ale hlavně že jsme věděli, kudy dál.

Další trasa byla již tradičně po šipkovém itineráři. Několikrát jsme se sice na chvilku ztratili, ale vcelku úspěšně jsme dojeli do prvního cíle – pivovaru Konrad ve Vratislavicích nad Nisou. V jeho areálu právě probíhalo setkání majitelů motocyklů Indian a výstava nákladních automobilů LIAZ. Díky tomu sice bylo na co se koukat, ale také tam byl pořádný mumraj.

Asi za hodinu začala další etapa AOS, kratší, navádějící nás na start druhé rychlostní zkoušky. Na jednom plácku jsem ještě musel seštelovat spojku a již jsme byli na startu. Teď už jsme sice z rampy nestartovali, ale pořadatelé vydrželi, značení bylo výborné a i zážitek z jízdy po uzounké silničce v lesích a kopcích v okolí Tanvaldu byl zajímavý. V případě našeho auta asi hlavně pro přihlížející, protože díky novým pružinám a tím vysokému těžišti Twister hvízdal pneumatikami do zatáček na požádání – i při rychlostech okolo 20 km/h. Tak proč bychom přihlížejícím neudělali radost.

Z cíle rychlostní zkoušky nás vedla zpět do autokempu soustava map, které bylo třeba složit v určitém pořadí. S tím si poradil výborně Jirka, částečně díky znalosti okolí. Ještě nás na trase čekalo několik úkolů a v cíli vědomostní test ohledně historických rallye.

Krátce po šesté hodině organizátoři vyhlásili výsledky soutěží, v AOSce jsme kupodivu (vzhledem k poslednímu testu, z kterého jsem nevěděl skoro nic) obsadili z cca 23 startujících 7. místo a druhá jihlavská posádka 9. Všichni účastníci dostali pamětní diplomy, srazové hrníčky i plakáty s tématikou historických rallye.

Tím program srazu končil a část účastníků odjela. My jsme ale měli chatku zamluvenou až do neděle, nemuseli jsme nikam pospíchat a navíc v restauraci v autokempu dobře vařili. Domů jsme tedy vyjeli až v neděli dopoledne. Po cestě jsme se Zdeňkem ještě chvíli zkoušeli CB vysílačky. Funguje to, jen je budeme ještě muset doladit.

Až na problém s předčasným rozebráním značení na první erzetě (za který se nám pořadatelé omluvili, ale stejně nebyl zaviněn jimi, chyba byla na straně organizace Rallye Bohemia) to byla akce zdařilá, zpestřená pocitem z opravdových závodů. Je s podivem, že se tohoto srazu účastnilo jen asi 25 vozidel. Poslední dobou mám pocit, že čím horší či žádný program, tím více aut a naopak. Jeden kamarád mi to vysvětloval tím, že on si na sraz jede odpočinout a ne aby někam musel jezdit a přemýšlet nad úkoly.

To si snad ale může lépe a levněji odpočinout doma na zahradě…

BigAndrew

Těsně před půl devátou jsme už byli na parkovišti před škodováckým muzeem, kde již probíhala registrace vozů a posádek. Po zaplacení startovného (250,- za auto, v ceně vstupné do dvou muzeí, pamětní hrníček, pivka, samolepky atd…) jsme si na auto přilepili startovní číslo a až se nás shromáždilo víc, šlo se do muzea na prohlídku.

Na začátku nám průvodkyně pustila dva filmy o mladoboleslavské továrně (značně proevropansky a vlezvolkswagnoprdelně zaměřené), potom s námi prošla expozici, bohužel dost ve stylu

Ty starý auta jsou docela pěkný, ale ta Ochcávie WRC stojí 20 mega!!!

a nakonec to, na co jsem se nejvíce těšil – depozitář. Ten mě dost překvapil tím, jak je malý a jak málo aut v něm je, ale na druhou stranu tam byly opravdu zajímavé kousky…

Okolo půl jedenácté proběhla rozprava o AOSce a chvíli na to jsme už startovali. První část soutěže byla dle klasického šipkového itineráře, trasa vedla velmi pěknou krajinou Českého ráje, po cestě byla i možnost navštívit zámek Sychrov – okolo něj jsme jen projeli, nedávno jsme tam byli, ale vynahradili jsme si to vyjetím na Ještěd. Cíl etapy byl v areálu pivovaru Konrad ve Vratislavicích nad Nisou, kde je i malé soukromé automobilové muzeum. Po dojetí do cíle jsme dostali balení zde vyráběného piva a na dvoře pivovaru bylo připraveno občerstvení, abychom mohli doplnit energii na další cestu.

Druhá etapa již byla náročnější, částečně popsaná slovně, zakreslená v mapách a upřesněná několika fotografiemi. S orientací jsme si poradili velmi dobře, hlavně díky Atilovi, který je v tomto kraji jako doma. Čekalo na nás i několik znalostních a dovednostních úkolů, se kterými jsme se také jakžtakž popasovali. Cíl soutěže byl v autokempu Rumcajs u Jičína, tam jsme si v restauraci počkali na vyhlášení vítězů soutěží a předání cen. Za chvíli potom jsme již vyrazili na zpáteční cestu do Jihlavy, protože jsme potřebovali být v neděli doma.

Tuto akci pořádá brněnský Classic Car Króžek, klub v AČR. Byli jsme na ní poprvé a organizace i program se nám velmi líbil. Jestli nám příště bude termín srazu opět vyhovovat, tak určitě přijedeme znovu, i když zatím nemáme zrovna přiměřené vozidlo, setkávají se zde totiž hlavně majitelé Oktávií, Spartaků a starších.

Bigandrew