V roce 1974 byl uspořádán první ročník Rallye Škoda. Tohoto roku slavilo město Mladá Boleslav 1000 let založení města a místní automobilka 80 let od vzniku. Jak samotný název napovídá, byla Škodovka hlavním partnerem soutěže. Hned první ročník byl mezinárodní a po vzoru velkých podniků té doby se jela 600 km hvězdicová jízda. Výchozími body této jízdy byla města Varšava, Berlín, Budapešť, Bratislava a Praha. Samotný start byl, jak jinak, v Mladé Boleslavi, kde ze startovní rampy sjelo 152 posádek. Na tyto posádky čekalo 1800 km s jednadvaceti rychlostními zkouškami. Mezi největší favority 1. ročníku patřil Vladimír Hubáček s vozem Renault Alpina 110 a pak také jezdci továrního týmu Škoda, kteří připravili premiéru vozu Škoda 200 RS. S tímto vozem jely posádky Šedivý – Janeček, Horsák – Motal a Srnský – Syrovátko. Mezi favority patřil také J. Haugland se Škodou 120S. Velkou motivací byla cena pro tři nejlépe umístěné soukromé posádky. Touto ceno bylo zapůjčení vozu Škoda 120 S pro další sezonu. Dlužno říct, že tento vůz byl tehdy špičkovým sportovním nářadím.

Po absolvování celé soutěže projelo cílovou rampou pouze 39 posádek což svědčí o náročnosti této soutěže. Historicky prvními vítězi se stala posádka Hubáček – Minařík, za nimi dojeli Jelínek s Kvaizarem na Škodě 120S, Šimek s Landeckým na Škodě 110. Vítězný Hubáček v tréninku najel přes 5000 km a měl připraven rozpis o 1200 stránkách. K tomu speciálně verzi rozpisu pro případ mlhy a deště!!!

Druhý ročník této soutěže měřil i s hvězdicovou jízdou 2176 km a měl 19 RZ. Nejdelší RZ měřila téměř 36 km.Na startu se sešlo 227 posádek ze kterých do cíle dorazilo pouze 82. Zvítězil opět V. Hubáček, opět s Alpinou, druhý byl O. Horsák s vozem Škoda 200RS a třetí norský čechoslovák John Haugland na Škodě 120S. Zajímavá příhoda se váže ke Hubáčkovi, který si na tuto soutěž z pověrčivosti nebral společenský oděv a tak si jej musel na vyhlašování vítězů půjčovat.

Další ročníky Škoda Rallye výrazně ovlivnily starty vozu jež se stal naší automobilovou legendou. Jedná se o vůz Škoda 130RS, který tuto soutěž vyhrál v letech 1976 – 1980. Dlužno říct, že vítězství tohoto vozu nebylo v žádném případě usnadněno malou konkurencí. Vždyť eresa porážela takové vozy, jakými jsou Ford Escort RS, Porche Carrera, BMW 2002 a další. Za volanty vítězných vozů se postupně vystřídali Václav Blahna (1976), J. Haugland (1977 –79 – 80) a Ing. Šedivý 1977. V roce 1977 byla soutěž zařazena do seriálu ME s koeficientem 1.

Další léta jsou ve znamení vítězství zahraničních posádek. Dvakrát zvítězil Attila Ferjáncz u nás přezdívaný Čabajka. Tento jezdec startoval s vozy Renault 5 Turbo (82) a Audi 90 Quattro (87). Dvakrát zvítězil rovněž Robert Droogmans s Fordem Escort (81, 83). Po jednom vítězství si odnesli Ital Cinotto na Audi (84), Němec DeMuth rovněž na Audi (85), Belgičan Snijers na Lancii 037, Němec Weber na VW Golf (88) a Rakušan Baumschlager rovněž na Golfu (89).

Od roku 1986 byla soutěž přejmenována na Rallye Bohemia. Důvod byl prostý – mezinárodní automobilová federace FIA nechtěla aby se v názvech soutěží započítávaných do ME objevovala jména výrobců automobilů.

Seli

Pro nás milovníky historických vozidel není důležité jméno vítěze (Slávek Sklenář – Opel Kadet Gsi), jako spíš účast brněnského „Eurocar racing teamu“. Ten představil hned dvě historická vozidla. Jedním z nich byl Spartak 440 z roku 1958, druhým vozidlem byl Ford Taunus 20m P5 z roku 1965.

Podívejme se trochu podrobněji na první z těchto vozidel. Slovo trochu je v tomto případě namístě, protože nemohu zabíhat do úplných podrobností. Vozidlo je výsledkem několikaletého vývoje, který stál mnoho úsilí, práce a v neposlední ředě i hodně peněz. Prozrazením technických parametrů a zejména postupu při jednotlivých úpravách bych majiteli radost určitě neudělal.

Majitel, konstruktér a ladič v jedné osobě je nám již dobře známý Ondřej Š., též zvaný „Staré vorel“. Při stavbě tohoto vozu pustil svou konstruktérskou představivost ze řetězu. Větších, či menších změn doznaly vlastně všechny komponenty, ať již na podvozku, či agregátu tohoto vozu. Byl podstatně zvětšen rozchod kol u obou náprav a zmenšena světlost vozu. Vzrostl výkon motoru, převodovka dostala pátý rychlostní stupeň. V interieru je bezpečnostní rám, anatomická sedačka a čtyřbodové pásy.

V konkurenci podstatně mladších a výkonnějších aut se Spartak umístil na 5.místě v divizi do 1600 ccm a na 19.místě celkově, což je na téměř padesátileté auto úctyhodný výkon. Nejrychlejší dosažený čas 2,50 min na jedno kolo, je s přihlédnutím na deštěm zmáčenou trať známkou nejen dobře připraveného vozu, ale i kvalitního výkonu jezdců Eurocar racing teamu.

Za dvanáct hodin stihnul Spartak ujet 200 kol, což představuje asi 900 km bez větších oprav.