Začátkem června se konal na brněnském Automotodromu prezentační den automobilů Ford.

Byl to takový ten den, kdy si brněnský prodejce fordek pozval všelijaké důležité i méně důležité lidi, těm předváděl nejnovější modely ve kterých je následně povozil po okruhu, uspořádal jim všelijaké soutěže, jejichž hlavními aktéry byly samosebou vozy s modrým oválem ve znaku, děťátkům rozdával modré balónky a pro ty, které to už přestalo bavit, nachystal bohatý raut.

A protože Ford, jak známo, se velmi hlasitě hlásí ke své minulosti, nemohla na takové akci chybět i výstava fordích veteránů.

Protože jednoho takového veterána také vlastním, byl jsem osloven, zda bych se nechtěl této akce zúčastnit. Bohužel jsem se to dozvěděl týž den po poledni, kdy už polovina akce byla pryč. I tak jsem se ale rozhodl, že se pojedu tedy aspoň mrknout a abych nejel sám, přemluvil jsem ještě kamaráda Dalibora.

Tomu se zprvu moc nechtělo, ale při vyslovení slova raut viditelně pookřál a už se soukal do Taunusu. Po příjezdu jsme odstavili auto mezi další veterány a po zběžném okouknutí ostatních aut jsme na upozornění, že raut bude za chvíli končit, vyklusali do druhého patra do restaurace. Jelikož byla už pokročilá odpolední hodina, moc toho z rautu už nezbylo. Ale i tak se našel nějaký ten ušlechtilý sýr, kafe a nealkoholické pivo.

Zatímco jsme se občerstvovali, sledovali jsme, jak pod námi sviští cílovou rovinkou nejnovější Fordy ale i ty o dvacet třicet let starší. A dlužno říct, že některé vyladěné Cortiny nebo Capri s nejmladšími brášky v ostré verzi STi drželi krok celkem statečně.

Koketovali jsme s myšlenkou, že se pojedeme s mým Taunusem také projet po okruhu, ale když jsem si uvědomil, že některá auta tam lítají i okolo 200 kilometů v hodině, tak bych tam asi s diagonálními pneumatikami, třístupňovou převodovkou a zrychlením z nuly na sto za 40 vteřin silně zavazel.

Spokojili jsme se tedy jen s koukáním. To už se ale blížil konec akce a proto jsem si na památku alespoň vzal deštník s logem Ford, nasedli jsme do Taunusu a vlahým podvečerem opouštěli areál Automotodromu výletním tempem.

Koncem ledna mi zazvonil telefon a na druhém konci se ozval jakýsi pán s prosbou, že Česká televize Ostrava shání do dokumentárního cyklu vozidlo Ford Cortina. S nadšením jsem souhlasil – komu se také poštěstí, že svoje autíčko uvidí v televizi a ještě mu za to zaplatí. Mělo se jednat o dva víkendové dny.

První den se natáčení konalo u Brněnského hotelu Continental a trvalo asi hodinku. Auto jsme opatřili německou SPZ a přistavili k hotelovému vchodu. Nemusím snad ani dodávat, že se tam auta běžně nevyskytují. Leda by zdolala dva schody.

Druhý den se natáčelo ve vojenském prostoru ve Vyškově. To zabralo asi 4 hodiny. Bylo to různé popojíždění, couvání a otvírání dveří. Klíčová scéna spočívala v tom, že na hraničním přechodu objevili německého uprchlíka za zadním sedadlem auta, takže herec se několikrát soukal úzkým prostorem z kufru do interiéru. V podvečerních hodinách bylo dotočeno, štáb mi poděkoval za zapůjčení auta a já se odebral k domovu. Jednalo se o natáčení série Příběhů železné opony, vysílané každé pondělí ve 22 hodin. Konkrétně 9. díl s názvem Německý vězeň, který poběží 27.2.2006. Tak pokud budete mít čas, určitě se podívejte!!!

M.P.