Jak je vidět, přívěs byť omšelý, je i dnes stále v původním stavu. Jeho renovace a uvedení do provozu tak bude velmi příjemnou záležitostí.

Zásadní je zejména kompletní interiér karavanu, jenž není ani zdevastován a co víc, ani napaden kutilem, což bývá, bohužel, velmi častým zjevem. Ostatně fotografie to výmluvně dokládají.

Ke koupi gratulujeme.

Redakce

Po následném očištění tlakovou vodou, se na druhý pohled přívěs ukázal sice jako omšelý, ale v naprosto původním stavu a až na malé detaily i zcela kompletní. V dobrém stavu se dochoval i podvozek přívěsu včetně odpérování. Tato příjemná zjištění mne tak nabudila, že jsem se rozhodl zahájit renovaci ihned a pokusit se ještě stihnout konec sezony.

Především tedy z časových důvodů je renovace rozdělena do dvou etap. Interiér přívěsu není nijak zničený, zde postačí důkladné vyčištění, odstranění tapet, vymalování a zhotovení nového čalounění.

S exteriérem je to už horší. Pomocníci k nezaplacení jsou zde horkovzdušná pistole a excentrická bruska. Nejvíce se však osvědčila germánská bruska Rotex (Festool), která přívěs zbavovala starých vrstev laku s rychlostí mesršmitu. Po očištění následoval nástřik dvousložkovou základovkou a první tmelení. Na některých místech kdysi “neznámý umělec“ použil k opravám a k odstranění starého laku flexu a tak se na laminátové skořepině podepsal řadou nepříjemných mělkých záseků.Oprava je možná i když poněkud pracná. Dnes je mi jasné, že můj odhad rychlosti renovace byl trochu optimistický a že letošní sezona je v …pytli!…

O to více se však těším na tu další!

Pája

Vozík je malý, lehký, jednonápravový, určený zejména k rekreačnímu využití. Jednoduché šasi je svařované z ocelových trubek s nezávisle zavěšenými koly. Odpružení je zajištěno použitím tlumičů se zabudovanými vinutými pružinami z motocyklu JAWA a jednoduchých vlečných ramen. Na rámu je namontovaná karoserie ze sklolaminátu. Ta je tvořena ze dvou dílů – ložné plochy a víka. Víko se pomocí jednoduchých pantů dá otevřít nebo rovnou vysadit. Vysazené víko lze použít jako loďku. Víko je uzpůsobeno k uchycení vesel nebo stěžně s plachtou. Přívěs je uzamykatelný. Připojení k automobilu zajišťuje klasické přípojné zařízení, které se dá také uzamknout. Osvětlení přívěsu je použito z vozu Škoda Octavia.

Výrobce přívěsu, Kdyňské strojírny n.p. uvádí, že přívěs lze použít nejen jako veslici, plachetnici ale i motorový člun, dále jako stan s pevnou střechou, kuchyňský pult nebo dětskou houpačku. Dodejme, že využití některých těchto variant je spíše teoretické.

Pro přepravu věcí na dovolenou jako např. rodinný stan, spacáky, kola, kempingové židličky stůl apod., se jevil jako ideální vozidlo. Rovněž uzamykatelné víko se osvědčilo jako úschovna kol. Víko – loďka má hydrodynamický tvar, výborně klouže po hladině a dá se bez problémů použít pro plavbu tří dospělých osob. Při jízdě za automobilem se přívěs choval neutrálně. Dá se říct, že řidič vlastně ani neví, že za sebou něco veze.

Přívěs je po PAVu 100 v pořadí druhým klubovým přívěsem. Byl objeven klubovým znalcem přívěsů všeho druhu – Tomsekem a dopraven do Brna z druhého konce republiky, z Klatov. Pár dní nato byl představen a pokřtěn jménem slavného moravského polárníka Eskymo Welzla na Kachličce, na kterou ji dopravil Rancher ve vleku za kombíkem Jiřího Ká. Po této akci měl přívěs absolvovat nenáročnou renovaci.

Jak se ukázalo, nenáročná byla jen oprava šasí, která se skládala z demontáže, opískování, nového nátěru a opravy mechanických dílů (ramena, tlumiče atp.). Jako velmi náročná se však ukázala oprava laminátových dílů. Křehký a zvětralý laminát bylo nutné poměrně složitě nahrazovat a vyztužovat. Bez pomoci našeho kamaráda, jinak zkušeného sběratele a výrobce replik historických lodí by se asi nezdařila. Takto opravená karoserie pak byla zbavena vrstev starých nátěrů a znovu nalakována standardním způsobem.

Původně plánovaná rychlá a levná renovace se nejen protáhla, ale i náklady na ni byly dosti vysoké. Přesto jsme rádi, že tento přívěs vlastníme v klubovém autoparku neboť těchto přívěsů v původním a renovovatelném stavu, včetně veškerého vybavení, se zase až tak mnoho nedochovalo.

Seli

Renovace začala odstraněním nátěrů z celého přívěsu a demontáží vnitřního vybavení. Odstraněni vrstev nátěru bylo za pomoci horkovzdušné pistole a rotační brusky bezproblémové.

Ukázalo se, že veškeré vnitřní vybavení je původní a je ve velmi dobrém stavu. Mnohdy postačilo vyčištění, některé díly dostaly nový lak a několik součástí, zhotovených z překližky, bylo nahrazeno.

Nejpracnější a nejsložitější práce v této fázi byla demontáž hliníkových lišt z vnější strany přívěsu a okapové lišty. Poměrně pracná byla i demontáž oken. Plastové panty byly natolik zatuhlé, že při manipulaci s oknem hrozilo jejich prasknutí. Panty se podařilo „rozchodit” až po navrtáni mazacích otvorů a následné lázni ve staré, dobré červené brzdovce.

Podvozek přívěsu je mimořádně robustní konstrukce s poněkud nešťastně řešeným odpružením. Tak jako celý přívěs i podvozek byl předchozími majiteli udržován. Jedinou úpravou byla dodatečná instalace teleskopických tlumičů. Pryžové silenbloky se podařilo stáhnout pomocí tzv. ”Šulckova parafernálního kladiva”. Ukázalo se, že tyto součásti bude nutné v krátkém čase nahradit novými. Zbytek podvozku byl po opískování ošetřen nástřikem antikorozní barvou.

Tmelení povrchu přívěsu bylo jen minimální, převážně z obav před případným praskáním větších vrstev tmelu na přece jen pružném materiálu. K lakování vnitřních částí přívěsu byl použit akrylát. Na přívěs pak polomatný polyuretanový lak. Barevné „fofrpruhy” na přívěsu byly nastříkány dle šablon zhotovených podle firemní dokumentace. Podle SM byly údajně stříkány na přání zákazníka v barvě vozu, proto jsou modré i když původně byly na tomto přívěsu červené.

K úplnému dokončení a spokojenosti chybí ještě přeleštění vnějších lišt, výměna silenbloků podvozku, výměna pneumatik a ráfků kol za modře lakované, nýtované a doplnění bílých odrazových sklíček a nápisu Karosa.

J.K.