Je tomu už pár dní, co proběhlo tradiční setkaní škodovek pod záštitou CCK Brno. Před rokem jsem se účastnil této akce poprvé a byl jsem velice nadšený z organizace a všeho spojeného s tímto weekendem! Rozhodnutí bylo jasné: pojedu i další rok, no ale jak to udělat, když teď trávím část života v Anglii? Naštěstí organizátoři zvolili termín, který vyhovoval, takže letenky koupeny o týden dříve a hurááá na akci!!!
CŠW byl letos ještě bohatší než rok předtím – prohlídka muzea a depozitáře byla každoroční samozřejmostí. Startovní tým byl: Škoda 440 s posádkou Ondra (Sagemcr) a Vítek (bratr), Škoda Octavia Combi s posádkou Petr a jeho drahá polovička a letos premiérově přibyl i Spartak (Škoda 440 Standard). Ten kočírovala dvojice from Hostín. Po dobrovolném odevzdání příspěvku v hodnotě asi 6 liber a 50 pencí, jsme obdrželi spoustu papírů, program, vstupenky do depozitu, itineráře – tam byla údajně cesta do cíle. Moc jsem tomu nerozuměl a tak to Vítek (bratr) vzal na sebe a jelo se!!!
Po pár kilometrech se ve zpětném zrcátku objevilo docela dost aut, co jela za námi – jak se asi někdo domnívá, že jedeme správně. V první etapě jsem si říkal, že to snad ani není možné, jak je u nás v Čechách krásná krajina, krásné kopce, serpentiny, lesy, sem tam nějaký dřevěný mostek – no prostě paráda. Úplně to na mě dýchalo krásným táborovým vánkem. Po nádherné cestě začala taková malá zkouška našich strojů a to vrcholový výjezd na dominantu liberecka a to na Ještěd. Popravdě řečeno, říkal jsem si, že naše stroje nejsou připraveny na takový test, ale nadšení bylo veliké, všichni jsme si to přáli a asi proto jsme to vyjeli až nahoru, teda skoro nahoru, protože tam byla fronta.
Přesto se nám to moc líbilo a pomalou kochající se jízdou jsme sjížděli ku Liberci. Kousíček od tohoto ráje byl poločas jízdy a odpočinutí všech strojů i řidičů ve Vratislavském pivovaru. Na každého zde čekal páreček a nějaké to pivo či limo. Pak jsme si v klidu prošli muzeum, které bylo v areálu (krásná to podívaná). Sagemcr (já) a má posádka jsme před opuštěním museli absolvovat jízdu zručnosti (pořadatelé si asi mysleli že jsme nějaká játra a že nemáme garáže a naše kočáry nemají zpátečky a že si nechceme opotřebovat volant, no asi tak nějak). Za krasojízdu, která byla na čas, jsme vyfasovali občerstvení a to v podobě balení piv zdejšího pivovaru s unikátní lahvičkou k 50. výročí modelové řady Škoda Octavia – takže jedna z lahví nesla etiketu Vratislavická Octávka.
Po tom všem začala druhá etapa závodu, tentokrát podle mapy, to bylo už srozumitelnější i pro mě. Trasa byla opět volena pořadateli na jedničku. Krásné cesty, lesy, hory, skály a nejrůznější přírodní úkazy, co může ta naše malinkatá zemička uprostřed Evropy jen nabídnout.
Po dojetí do cíle Autokemp Rumcajs v Jičíně, následovalo ochlazení mého žaludku správně vychlazenou Kofolou a zároveň zahřáním břuchu (tohle slovo jsem tam slyšel poprvé) smažákem. Tam jsme odevzdali veškeré výkazy, co jsme po cestě museli zaznamenat (například kolik je šutrů u silnice na tom daném místě, co dělají esenbáci na konci vsi atd… A podle toho byli určeni vítězové. No ono to bylo stejnak jedno – jde přeci o to se zúčastnit a dorazit v pořádku do cíle, ne? Vítězové jsou totiž všichni, protože diplom a pohárek za první místo dostane každý, kdo dorazí do cíle. Předalo se, pogratulovalo, večer pokecalo, někteří zůstali do nedělního rána a bylo po. Teď se jen můžeme těšit, co si na nás připraví příští rok za trasy a úkoly. Takže kluci, díky za všechno a za rok na CŠW 2010!!!
Sagemcr a červostroj škoda 440
Píšete nám