Dovoluji si připojit první část svého postřehu o renovaci veteránů v sousedním Německu. Tato země má svoji tradici a Němci k práci svých předků mají v úctě. Díky těmto faktorům se v posledních letech prakticky zrodilo celé samostatné odvětví průmyslu a toto hobby se již značně zprofesionalizovalo. Proto již v současnosti existuje mnoho profesionálních dílen, nástrojů a dokonce i odborných škol, ale o tom až někdy později. Pochopitelné je i to, že vedle světoznámých autosalonů se objevují i přehlídky historických vozidel, častěji i speciální výstavy, ovšem naprosto novým směrem byla v pořadí druhá unikátní výstava renovátorství jako samostatného oboru.
Původně jsem byl služebně vyslán na mezinárodní veletrh řemesel IHM, který se konal koncem března v bavorském Mnichově s tím, že výstavu klasicky projdu, nasbírám kontakty a pojedu zpět. Ovšem když jsem si přečetl pořádně program a dozvěděl se o profirenovátorech na veletrhu, tento veletrh se pro mě nabral jinou dimenzi. Těsně před otevřením hlavního vchodu byla vstupní hala jak úl, ale po zaznění gongu přesně v deset hodin se hukot zesílil a davy se začaly kultivovaně sunout vpřed skrze bezpečnostní rámy a turnikety. Prvních šest pavilónů jsem prošel téměř bez duše, ale na pavilon 7 jsem se těšil jak malý kluk. Jakmile jsem tam vstoupil, byl jsem si jistý, že tady zůstanu asi navždy.
Každému chlapovi, který miluje vůni benzínu a rád se podívá na pěkné hostesky, muselo srdce poskočit. Bylo tam takové množství stánků, že jsem ani nevěděl kam dřív. Přesto jsem napětí nevydržel a dal se do hovoru s mladým ředitelem Kurtem Dachauerem z německého designového studia Martelleria. Tato firma je specializována na tvarování plechu. Takhle stroze se představili. Znělo to docela drsně, ovšem za ním stojící exponáty a fotografie jejich výrobků svědčily o ryzím zaměření na zvláštní klempířské výtvory. Nejprve se rozpovídal o dodávkách karosérií pro filmy, co dělali zpočátku z laminátu, ale později se začali specializovat na karosérie pro auta převážně třicátých let.
Nejvíce mě však překvapila cenová relace stavby takových karosérií. Zapomeňte na všechny chotusické, slavkovské a podobné obchodníky, kde se blatník na oktavii prodává i za tři tisíce. Například vyobrazená kapota z hliníku (pozor jeden kus !) stojí poměrně překvapivých 250 euro a majitel si nijak nestěžuje na neoriginalitu dílu.
I to stojí za pomyšlení. Dalším překvapením bylo sdělení pana Dachauera, že jsou schopni vyrobit téměř jakoukoli karosérii za tři až čtyři týdny. Vyprávěl mi o případu, kdy vyrobili pro historický film repliku automobilu, ke kterému nebyla žádná dokumentace, pouze několik dobových fotografií. Podle těchto fotografií byla další týden od zadání zhotovena kostra a za další dva týdny byla karoséria nalakována. Zcela komicky potom vyznělo, když se náhodou po roce v jednom archivu výkresy našly a vůz byl podle výkresu o dva centimetry delší 
Ovšem nejzajímavější expozicí byl modročervený „stánek“, který zabral zhruba jednu čtvrtinu pavilonu, kde se prezentovala německá školící síť Yourmove z Hamburku, která zastřešuje všechny specializované školy, které se týkají i třeba jen okrajově renovace automobilových veteránů.
Nejčastěji zde byli k vidění absolventi všech možných kurzů – automobiloví truhláři, klempíři, čalouníci, motoráři, převodovkáři … Každý z oborů měl samozřejmě přistaven jeden vůz a něm demonstroval svoje umění. Ovšem nebylo to něco „naoko“, nýbrž ostrá renovace, neboť jak mi sami na několika místech řekli, mají tolik práce, že si ji prostě vzali s sebou na veletrh.
Vždy na okrajích tohoto velkého vymezeného prostoru se prezentovaly firmy, které se tématicky zabývají veterány, ale o nich až příště. Rozhodně se vyplatí tuto reportáž rozdělit, protože v této oblasti je potřeba mnoho věcí zmínit samostatně, protože podle mého soukromého názoru stojí za to znát nejnovější trendy v oblasti řemesel.
Pizzaman
Píšete nám