Red Mania III.

Šílenství zvané Jawa graduje

Jawa 500 OHC vstoupila do mého života opravdu nenápadně. Zahlédl jsem před x léty článek v Oldtimeru, věnovaný tomu to stroji a doplněný fotografiemi pětikoule páně Czerwivcově. Designérská stránka půllitru mě zaujala natolik, že už mi nebylo pomoci, prostě chcuk!

Red Mania III

Jenže je to věc poněkud drahá, zprofanovaná, dobovými tunery laděná a najít pěkný kus bylo bojem s větrnými mlýny. Tento maratón telefonování, pátrání, objíždění prodávajících trval několik let.

Vše přišlo opětovně, jak jinak, než nenápadně v polovině prázdnin 2006, kdy na můj inzerát odpověděl jeden pán, že nabízí. Místo nálezu Teplice, proč taky někde blíž, že? V tu dobu byla kasa vysypaná, prodávajícího cena tržní, žádný super objev. Ale to jen do doby, než poslal první fotky.

První majitel po svém otci, motocykl kompletní, původní, pojízdný a s doklady. Zkrátka stroj ve stavu, který nepřichází každý den. Čtrnáct dní mailování, čekání ohledně dovolených a pak zatmění v hlavě. Banka, úvěr, auto, kurtny, mapa, zajet pro Tomáše a start! Noční Teplice se jevily pěkně a na silnici by nejednoho řidiče upoutalo zvláštní překvapení z E55.

Majitel stroje byl motocyklový závodník, Jawu měl poměrně udržovanou, prodával ji z důvodu renovace historické zavodní motorky. Cena byla pevná, no co se dalo dělat. Jako raritu nám přidal původní kupní smlouvu z mototechny Teplice, vystavenou na jeho otce a na částku 12.400,- Kčs.

Naložili jsme a tryskem zpět na Brno. Autem se linul puch starého benzínu a oleje se spáleným karbonem a krom radosti se dostavovaly i výčitky z utracených peněz. Návrat byl dost hodně po půlnoci, ba nad ránem, jako vždy z tetací akce. Ráno jsem přistoupil k naloženému autu a ono jo, bylo tam! Po menším seřízení se motocykl rozhýbal a pan ředitel Jaw si bublal a hvízdal jak dunivý hrom. V takovém stavu jsem na něm odjezdil zbytek sezóny.

Záhy sem zjistil, že na silnici, hlavně u kolemjdoucích pamětníků, budí ohromnou pozornost. Jelikož přibývající podzim mi bránil v ježdění, tak jsem motocykl odstavil a začal renovovat. Stav byl opravdu báječný, například cca 40 % chromu bylo ponecháno původního.

Renovaci jsem chtěl provést opravdu precizně, tak že jsem nijak nespěchal a pustil se i do péráka, který dostal přednost. Motor jsem svěřil fa Karel Matuš z Uherského Hradiště. Jinak nastal obvyklý problém s termínem dodání laku, chromu atd. No, škoda mluvit! I když si člověk zaplatí – nedočká se. Zvláštní dnešní trend! Víc to ani rozebírat nechci, neboť bych musel použít mnoho vulgarismů.

Samotná renovace probíhala celkem hladce, neboť stav motocyklu byl opravdu výtečný a bylo znát, že se o něj staral odborník. Celkové práce se protáhly na rok a kousek. Naštěstí nemuselo být použito mnoho replikových dílů vyjma výfuků, ráfků, jedné stupačky, hlavního stojanu a přední lampy, neboť na motorce byla namontována ze Spartaka. Bowdeny a gumové profily nepočítám. Sedlo jsem sehnal nové, ale zcela původní a nepoužité a shodou okolností v Brně, což mě potěšilo. Motocykl jsem se snažil udělat do co nejvěrohodnějšího stavu bez žádného přelešťování a přechromovávání. Po pár porodních bolestech (ovládání plynu, což asi každý půllitrák zná, co umí bowden v rámu) se motocykl podařilo teď v prosinci 2007 oživit.

Největší bolestí byl fungl nově repasovaný karburátor, neboť fa v Unhošti, která tyto práce provádí, provádí i pěkná zvěrstva v podobě slisovaných mikro pilin. Po mravenčím úsilí bylo i toto odstraněno. No škoda mluvit! Stihl jsem najet v zimě ještě 40 km a vše klape jak hodinky. Teď pětikoule čeká v garáži na novou sezónu a já si splnil jeden ze svých největších veteránských snů.

M.O.

Jak se zrodilo šílenství zvané Jawa, se můžete dočíst zde.
A jak pokračovalo šílenství zvané Jawa, se můžete dočíst zde.