Oldtimermuseum Heldenberg

Na samotě u lesa

Benz, Bugatti, Ford, Hispano-Suiza, Lancia, Mercedes Benz, Packard, Puch, Renault, Rolls-Royce, Stimula, Studebaker, ale také například mně zcela neznámá červená závodní Zetka z brněnské Zbrojovky, mám-li začít předválečnými vozy. Z poválečných pak Alfa Romeo, Bentley, Borgward, Daimler, Jaguar, NSU, Porsche, Rover, Tatra, legendární mercedeska Gullwing či smečka neskonale prťavých vozítek Lloyd, Goggomobil, Messerschmitt, BMW Issetta, dále běžné vozy Citroën, Peugeot, DKW, Opel, Saab, VW, dva monoposty F1 ze sedmdesátých let. Desítky zajímavých oldtimerů a youngtimerů jsou jako v obrovské garáži namačkány v hale nesoucí honosný název muzeum.

Oldtimermuseum Heldenberg

Objekt stojí osamocen u silnice E49, 45 minut pohodové jízdy ze Znojma, 90 minut z Brna, případně dvě hodiny z Jihlavy či Českých Budějovic. Z parkoviště před muzeem je výhled do polí, okolo občas prohrčí traktor či nákladní auto. Vlhké podzimní ticho přikrývá mlžným oparem všechny vzdálenější zvuky.  Když jsem dorazil na místo, poněkud jsem znejistěl – na parkovišti stál pouze Yaris (?), opatřený reklamním potiskem muzea. Ani ve vestibulu nebylo živáčka, jen kdesi z druhého konce objektu sem doléhala ozvěna telefonického hovoru. Po několika minutách se objevila slečna, sdělila mi, že vstupenku si mám zakoupit u kolegy a opět zmizela. Čekal jsem tedy dál na personál vzdálené telefonní ústředny a listoval si mezitím vystavenými automobilovými publikacemi. Když pán konečně dorazil, pošeptal důvěrně do telefonu, že za chvíli zase zavolá, prodal mi vstupenku za 6 EUR a rychle se s telefonem u ucha zamířil schovat zpět mezi exponáty. Znovu jsem osiřel. Ano, byl jsem jediným návštěvníkem tohoto pozoruhodného muzea a cítil jsem se jako,… jako host na samotě u lesa.

Následoval jsem tedy telefonistu a vstoupil do haly mezi auta. Vozy zde spíše parkují, než představují stabilní výstavní exponáty. U některých je obsáhlý popis, většinu však uvádí jen stručná cedulka se základními daty, hrst vozů identifikujete pouze podle emblému či nápisu na kapotě. Okénka všech jsou stažená, některá auta mají otevřené i kapoty a dveře, pohybovat mezi nimi se můžete dle libovůle. Je vidět, že většina exponátů je plně provozuschopná a jejich parkovací místo se tedy často mění.

Blízkost setkání, které takto koncipované muzeum nabízí, i absence dalších návštěvníků vytvořily nezvykle intimní atmosféru návštěvy. Jen kdyby ten hlídač kdesi vzadu neustále nežvanil do mobilu! :-)

Pokud jste tedy příznivci starých aut a chybějí vám přes zimu návštěvy veteránských srazů, neváhejte a vyrazte na cestu časem. Nikým nerušeni budete moci doslova a do písmene nasát vůni veteránů – stačí se naklonit do okénka nebo sehnout pod kapotu. Věřím, že kdybyste při prohlídce náhodou potkali místní personál, tak vaši žádost o posezení v některém z vystavených aut neodmítne.

P.S. Sháníte-li obstojně zrenovovaného Mustanga první generace, jeden kousek na prodej v době mé návštěvy fungoval jako poutač u silnice před muzeem.

Otevřeno celoročně, denně od 9-18 hod. Další podrobnosti na webu muzea.

J. Šantavý

Napište svůj názor

*

:D :) :( :o 8O :? 8) More smilies »