Lada Sommertreffen Dresden 2010

Již delší dobu jsem zvažoval, že bych se rád podíval na sraz Ladaklubu Deutschland. Letos na jarním Ladasrazu ve Vrchlabí jsem si od němců zjistil pár podrobností a o účasti bylo víceméně rozhodnuto. Pozjišťoval jsem detaily, zařídil si dovolenou a nachystal věci. Zbývalo se rozhodnout, kterým vazem pojedeme. Po technické stránce to bylo jedno. Obě auta můžou vyjet prakticky okamžitě kamkoliv. Nakonec to netrvalo dlouho a bylo rozhodnuto – jedeme nulatrojkou, zvanou Jahoda.

Lada Sommertreffen Dresden

Příprava

Celá předstartovní příprava spočívala v důkladném navoskování pro případ deště a změně tlaku v pneumatikách, odpovídající zatížení vyššímu, než zcela prázdnému autu. Pro jistotu jsem ještě překontroloval nastavení spojky a tím bylo vše odbyto. Stavem auta jsem si téměř jistý, takže víc nebylo třeba. Z náhradních dílů jsem si vzal jen klínový řemen, dvě svíčky, jeden VN kabel a kondenzátor. Potom už jen obvyklou cestovní sadu nářadí. Nic víc.

Vyrážíme

Ve čtvrtek 29.7. 2010 kolem poledne jsme po natankování plné nádrže vyrazili ze sluncem zalitého Brna. Na tachometru bylo právě 19.409 km. Denní počítadlo bylo u domu nastaveno na 0,0 km. Jeli jsme po silnici č 43 směrem na Svitavy, kde jsme uhnuli vlevo směr Hradec Králové. Cesta příjemně ubíhala pohodovou rychlostí 75-90 km/č. Na obzoru se objevilo pár obláčků. Kousek před Hradcem jsme se zastavili na oběd v mém oblíbeném motorestu Koliba. Zrovna měli v akci bryndzové halušky, takže moje volba byla jasná. Po obědě jsme pokračovali dál směr Jičín – Mladá Boleslav – Česká Lípa. Kousek před Jičínem se obláčky změnily v ocelově šedou deku, ze které začalo hustě pršet. Naštěstí jsem měl nakonzervováno i sklo, takže použití stěračů nebylo navzdory hustému dešti téměř nutné. Před Mladou Boleslaví se počasí umoudřilo a opět vysvitlo slunce. Došlo i k malému zpestření, když jsme se na jedné křižovatce potkali s p. Vašenkovem – rusem, dovážejícím náhradní díly přímo z Togliatti. V Zahrádkách před Českou Lípou jsme uhli směr Úštěk, kde jsme se potkali s mým kamarádem Michalem. Ten nás následně dovedl ke svému pěkně zrenovovanému bytečku, který nám velkoryse zapůjčil k přespání. Tímto mu ještě jednou děkuji.

Hurá za hranice!

V páteční slunečné ráno jsme v Úštěku dotankovali na dobové benzínce Benzina do plné, přičemž na počítadle bylo 19.710, resp. 301,4 km z Brna. Preventivně jsem chtěl zkontrolovat tlak vzduchu v pneumatikách, výsledkem čehož bylo oživení dobových postupů při práci s manometrem z příslušenství vazu, jelikož na dobovém kompresoru nebyl manometr. :) Nabrali jsme směr Děčín a dál pak Drážďany. Kousek za hranicemi zavládla opravdová pohoda. Nejenže ze silnic zmizely hrby, ale hlavně řidiči plně respektovali dopravní značení a byli daleko ohleduplnější. Jízdu jsem si tak mohl začít opravdu užívat bez jakýchkoliv nervů. Dokonce místí řidiče nevyvedlo z míry i mé, na tamní poměry pomalé, cestovní tempo 75-90 km/č. Nikdo neměl potřebu předjíždět, nebo nějak dávat najevo případnou nespokojenost.

dresden_005

Po dosažení Drážďan jsme projeli jejich středem a pokračovali až do Míšně. Tam se nám kupodivu podařilo zaparkovat v samém historickém středu města. To jsme si prohlédli a jelikož se mezitím nachýlila doba oběda, tak jsme nasytili i své žaludky. Odpoledne jsme se přes Drážďany vrátili do Krippenu, odkud to byl již jen kousek do pěkného penzionu Am Bergwald, kde bylo zajištěno ubytování pro účastníky srazu. Tam nás již očekávali Jan s Claudií a několik dalších účastníků. Než jsme se stihli ubytovat, dorazilo několik dalších posádek. Večer jsme šli údolím do starého mlýna Liethenmühle, kde byla pro všechny účastníky domluvená společná večeře. Po velmi chutném jídle zavládla družná zábava. Jelikož ale většina z nás měla za sebou mnoho km, tak jsme s rozumem šli lehce před půlnocí na kutě.

Sraz začíná

V sobotu ráno po vydatné snídani ze švédských stolů jsme se shromáždili u svých vazů, kde nám byla nastíněna první třetina denního programu. Každý dostal mapu a v koloně jsme vyrazili na trať. Po dojezdu do cíle první třetiny jízdy, jsme se vydali pěšky do kamenného labyrintu skal. Zde každý (vč. mně) odevzdal klíče od svého vazu a poté jsme se postupně vydali za patřičného bloudění labyrintem skal. Úkolem bylo najít tři organizátory schované různě ve skalách. Teprve potom každý dostal plán druhé třetiny jízdy a na konci labyrintu i klíče od svého vazu. Vskutku originální a zábavné. Navíc se vše odehrávalo v krásných přírodních kulisách.

Když se všichni šťastně vrátili na parkoviště, vyrazili jsme na další úsek cesty. Zhruba v její polovině nás na jednom odpočívadle s pěknou vyhlídkou do krajiny čekalo příjemné překvapení v podobě pikniku s teplým jídlem. Po předchozím lezení po skalách to opravdu přišlo k chuti.

Po chutném obědě jsme pokračovali dál až do Bad Schandau. Zde byla domluvena prohlídka vozovny šalin (tramvají) Kirnitzschtalbahn. To ovšem nebylo vše. Součástí programu byla jízda historickou soupravou z roku 1928, která byla k dispozici jen a jen pro nás!!! Dojeli jsme až na konečnou k Lichtenhainer Wasserfall, kde bylo osobní volno, které jsme vyplnili prohlídkou, focením a návštěvou jedné z místních kavárniček. Odtud jsme se naší historickou soupravou, která si zahrála v nejednom filmu, vrátili zpět do Bad Schandau. Během jízdy jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí. Např. i to, že při nedávném natáčení jednoho filmu s Nicole Kidman, američtí filmaři obrousili smirkem původní kožená sedadla, aby tak zvýšili dojem opotřebovanosti. Jak je vidět, prasárny se dějí opravdu všude.

dresden_058

Z Bad Schandau jsme se v paprscích podvečerního slunce vrátili v koloně zpět do penzionu. Večer byla na programu společná večeře, po níž následovala zábava až za půlnoc. Během ní jsem oprášil své znalosti všech jazyků, kterými se hovořilo. Kromě němčiny to byla i angličtina a ruština. Rychlé přechody mezi všemi řečmi při hovoru u jednoho stolu byly opravdu zajímavé a udržovaly člověka ve střehu. :)

Sraz končí

V neděli, po opět výborné snídani, nastal okamžik loučení a postupného odjezdu účastníků domů. Jsem velmi rád, že jsem poznal mnoho nových zajímavých lidí, kteří vytvořili opravdu příjemnou a pohodovou atmosféru po celou dobu srazu. Největší dík ale patří organizátorům, za perfektní přípravu velmi zajímavého a bohatého programu, během něhož člověk viděl nevšední věci, dozvěděl se pár zajímavostí a přitom bylo postaráno i o to, aby mu nekručel žaludek hlady. Navíc se nikdo ani chvíli nenudil, to vše v krásném čistém a upraveném prostředí. Všechna zúčastněná auta byla v náležitém stavu, takže jízdu kolony naleštěných Žigulíků si účastníci i civilové opravdu užili. Co víc si přát. Pokud to bude možné, tak se v budoucnu opět velmi rád zúčastním. Takže ještě jednou, DÍKY!

dresden_069

Ještě není konec, jede se do Drážďan!

Po rozloučení a odjezdu z penzionu jsme nabrali znovu směr Drážďany. Navigace podle mapy z roku 1973 byla zcela bez problémů. Novější není třeba. :) Zaparkovali jsme blízko centra a vydali se na prohlídku města. Všechno jsme si mohli v klidu prohlédnout, aniž bysme se museli prodírat davy lidí, protože ostatních turistů nebylo tolik. Popis dalších podrobností vynechám, neboť by to vydalo na další článek. Zmíním se jen o dvou věcech. Zaujala mně nápaditě ztvárněná fasáda trafostanice, která působila opravdu nevšedním dojmem. Kéž by něco takového napadlo zrealizovat někoho i u nás. Druhou věcí, o které se nemůžu nezmínit je Panometr Asisi na okraji Drážďan. Jde o budovu bývalého plynojemu, ve které je nainstalována zajímavá expozice. Celý vnitřní prostor kruhové budovy je obtočen plátnem, na které se promítá 360° panorama celých Drážďan v podobě, jak vypadaly těsně před vypuknutím války v roce 1756. Během cca půl hodiny se odehraje celý den od ranního východu slunce, přes jeho večerní západ až po půlnoc. Uprostřed prostoru stojí vyhlídková věž, ze které lze celé panorama pohodlně pozorovat. Pro navození iluze pozorování z věže kostela, se po obvodu nachází kamenné lemování s imitací soch. Celá projekce je vskutku impozantní. Průměr kruhového plátna je cca 45m a výška cca 22m. Vřele doporučuju k návštěvě! V galerii najdete i dvě fotky, které jsem tajně ukořistil navzdory přísnému zákazu focení. Bylo to jediné porušení nějakého předpisu, kterého jsem se za celou dobu dopustil.

dresden_126

Večer jsme se vydali na zpáteční cestu k Úštěku. U Děčína proběhlo doplnění PHM a cca ve 23:30 jsme zakotvili u zapůjčeného bytečku. V pondělí ráno jsme se s Michalem potkali v Úštěku na náměstí. Poté nás Michal pěkně povodil po městě a povozil po okolí, přičemž vše doplnil zajímavým výkladem, za což děkujeme.

Troška statistiky na závěr

Odpoledne jsme se vydali na cestu domů. V Hradci Králové jsme v podvečerní zácpě vyzkoušeli kvalitu el. sahary. V motorestu Koliba jsme povečeřeli a kolem 22. hodiny dorazili domů. Počítadlo se zastavilo na číslici 20.416, resp. 1.006,9 km. Spotřeba benzínu za celou cestu dosáhla 7,94 l/100 km, což vzhledem k přítomnosti Weberu považuju za docela solidní hodnotu. Cesta stále ještě ne úplně zajetému motoru jednoznačně prospěla. Jeho chod se ještě víc zjemnil a ztišil, přičemž jeho výkon šel znatelně nahoru.

Chtěl jsem cesty využít ke zjištění chování oleje Mobil Super 10W-40, takže jsem celou cestu sledoval tlakoměr mazání. Tlak oleje se při otáčkách nad 2.800 držel stále na svých 5 barech a při volnoběhu na 1 baru. Jen při dlouhém popojíždění v kolonách v rozpáleném Hradci Králové šel tlak při volnoběhu trošku níž. Spotřeba oleje je přes jeho řídkost neměřitelná. Autíčko celou cestu zvládlo na výbornou a hýčkalo nás svým pohodlím. Díky Bohu neutrpělo žádný ťupaneček, takže můžu být opravdu spokojený.

Jediným kazem, ke kterému za celou cestu došlo, byl šroub, zavrtaný skrz pneumatiku. Přišel jsem na něj ale až při zpáteční zastávce v HK a jelikož guma při povytažení šroubu utíkala, zatloukl jsem jej zpět kladivem a dojel tak až do Brna. Dnes byl defekt opraven, takže jako by se nic nestalo.

Překročení hranice najetých 20.000 km muselo stejně jednou přijít, tak jsem toho využil a překročil tuto magickou hranici cestou se vší parádou, kdy se poprvé (a asi na dlouho naposledy) auto podívalo za hranice. Jahoda budila zaslouženou pozornost a v Německu i respekt. Teď celé auto projde důkladnou očistnou kůrou a konzervací. Plně si to zaslouží.

Albert

Fotogalerie

Napište svůj názor

*

:D :) :( :o 8O :? 8) More smilies »