Alpenfahrt 2010

Aneb s embéčky přes hory a doly

V polovině srpna 2010 se uskutečnila další z letošních akcí MBX Clubu Praha. Tentokrát se jednalo o jízdu za poznáním horských silnic našich jižních sousedů. A když do hor, tak kam jinam, než na legendární GROSSGLOCKNER HOCHALPENSTRASSE, která letos slaví 75 let od svého otevření.

Alpenfahrt 2010

První den – sobota 14. srpna

Ráno vyjely tři české posádky směrem Linz, aby se zde setkaly se čtvrtou posádkou jedoucí z Vídně. Poté skupina dvou vozů Š 1000 MB a dvou vozů Š 1000/1100 MBX nabrala směr Oberndorf in Tirol, kde byl cíl naší první etapy. Trasa byla vedena mírně kopcovitou silnicí po úpatí hor, okolím jezera Traunsse, dále na Bischofshofen. Ač při odjezdu z domova nás provázel déšť, tak zde bylo překrásné počasí, které umožňovalo plnými doušky vychutnávat jízdu po perfektně udržovaných silnicích a kochat se výhledem na štíty hor zalité slunečními paprsky.

Druhý den – neděle 15. srpna

Probudili jsme  se do poněkud pošmourného rána. Vrcholky hor byly v hustých mracích a tak jsme vzhledem k předpovědi počasí měli vážné obavy, zda vůbec má cenu cestu na Grossglockner absolvovat. Představa, že pojedeme v dešti a že třeba z celé trasy nic neuvidíme, byla poměrně deprimující. Po ujetí několika kilometrů se ale mraky roztrhaly, přestalo pršet a nám bylo jasné, že lepší počasí si ani nemůžeme přát. A tak už nám nic nebránilo se pokusit s našimi vozy pokořit alpský vrchol. Ani skutečnost, že za 75 let, co tato horská silnice existuje, ji projely už miliony návštěvníků, Vás nezbaví určitého respektu. Zvláště, co po zaplacení mýta začnete šplhat do prvních serpentin a proti Vám sjíždějí moderní silné vozy a vy ve vzduchu cítíte pach spáleného brzdového obložení. Jak to asi budou snášet naše jednookruhové bubnové brzdy??? Potom už jenom pohled na cyklisty, kterých zde není málo, nás utvrzuje v přesvědčení, že když to zvládnou oni, tak proč bychom to neměli zvládnout my. Odměnou všem, kteří se na tuto cestu vydají, je naprosto úžasný řidičský zážitek, zasazený do fascinující scenérie horských velikánů. Každá zatáčka této silnice, každý kilometr který odjedete, prostě stojí za to. Kdo tam byl, ví, co mám na mysli, kdo ne, měl by to zkusit a poznat na vlastní kůži. Po symbolickém přípitku po dosažení vrcholu silnice ve výšce 2504 m.n.m. a prohlídce ledovce, jsme se vydali na další cestu směr Lienz – Brunico – Terento.

Třetí den – pondělí 16. srpna

Opakuje se stejná situace. Budíme se do uplakaného rána, ale než se stačíme nasnídat, přestává pršet a nás čeká opět nádherný den, krásné horské silnice, panorama jak z pohlednic a jízda přes Dolomity směrem k jihu. Naším dnešním cílem je Sirmione na břehu Lago di Garda. Jedná se o největší jezero v Itálii, které se vyznačuje středozemským rázem klimatu. V okolí rostou olivovníky, cypřiše, citroníky a palmy. Večer jsme ve zdraví dorazili na místo a ubytovali se v hotelu. Čekají nás dva odpočinkové dny.

Čtvrtý den – úterý 17. srpna

Máme individuální program. Někdo se jde koupat, někteří jedou poznávat okolí nebo tráví čas procházkou historickým centrem Sirmione. Společná večeře v typické italské restauraci s vínem a těstovinami dává tomuto dni krásnou tečku.

Pátý den – středa 18. srpna

Po snídani odjíždíme do nepříliš vzdáleného města Brescia, kde se nachází muzeum světoznámého prestižního závodu Mille Miglia. To si prostě nemůžeme nechat ujít! Krásná expozice vozidel, dobových artefaktů a materiálů majících jakýkoliv vztah k tomuto závodu je umístěna v prostorech starého kláštera. A když už jsme u muzeí, tak si dáváme odpoledne nášup. Přejíždíme do Villafranca di Verona. Zde se nachází Muzeum Nicolis. Jedná se o ojedinělou, velice rozsáhlou soukromou sbírku nejen automobilových veteránů, ale jsou zde k vidění i jízdní kola, motocykly, fotoaparáty, letadla, hračky a kurozity. Po absolvované prohlídce nás ve vestibulu muzea zastavil starší pán a ptal se nás, zda jsme to my, kteří jsou z České republiky. Následně se ukázalo, že se jedná o majitele, kterému jsme naše vozy Škoda 1000MB/MBX zaparkovali přímo před okny jeho kanceláře. Poté nám vysvětlil, že Československo dobře zná, že u nás mnohokrát služebně byl, že je majitelem nejen muzea, ale že on a jeho rodina vlastní firmu, která se zabývá výkupem starého papíru, jeho recyklací a následným prodejem papíru nového. Že obchoduje po celém světě a většinu zisku následně investuje do nákupu veteránů a jejich renovací. Poté nás pozval k prohlídce svojí renovátorské dílny a depozita muzea. Odvezl nás výtahem do podzemí muzea, kde jsme se jak u vytržení procházeli prostory, kde od podlahy až po strop byly regály plné motorů, karosářských i jiných dílů, role originálních čalounických materiálů a kde čekaly na renovaci desítky vozů všech věkových kategorií. Hrdě nám předváděl nejen vozy jako Bugatti, Benz, Maserati, ale s nemenším nadšením se pyšnil tím, že má Tatru 613 nebo Velorex. Prostě Veteránista s velkým V. Žádné ohrnování nosu nad tím, že jsme mu pod okny zaparkovali nějaká embéčka. Naopak nefalšovaný zájem a nadšení, že se s takovými vozy může seznámit, detailně si je prohlédnout a poznat. A když jsme mu potom ještě jako pozornost věnovali české pivo, nemohli jsme odjet bez společného focení.

Šestý den – čtvrtek 19. srpna

Ač se nám opravdu ještě nechtělo opustit místo, kde se tak nádherně relaxovalo, tak náš plánovaný program pokračoval a nás čekala zpáteční jízda směr Rakousko. Vraceli jsme se na místo našeho prvního noclehu v Tyrolských Alpách – do městečka Oberndorf in Tirol. Trasa po pobřeží Lago di Garda byla tentokrát vedena po západním pobřeží. To se vyznačuje tím, že silnice prochází mnoha zajímavými tunely, které jsou raženy ve skalách vypínajících se z vody až do výše 2000 m. Dále jsme jeli na Bolzano a Brixen. Dalším velkým zážitkem byl průjezd po Felbertauernstrasse na které je tunel o délce 5200 m, procházející ve výšce 1632 m.n.m. pod vrcholem 2863m vysokého Bärenköpfe. Průjezd tohoto tunelu je sice zpoplatněn, ale rozhodně to za to stojí.

Sedmý den – pátek 20. srpna

Den je vyhrazen pro odpočinek a poznání okolí našeho pobytu. Absolvovali jme pěší výlet do St. Johann in Tirol, dále lanovkou pod vrchol Kitzbühler Horn. Pěší tůrou jsme scházeli z vrcholu zpět do údolí. A co by to bylo za výlet, kdybychom neochutnali typické tyrolské speciality na horské chatě. A že na čerstvém vzduchu a k tomu s nádherným výhledem opravdu chutná. Po návratu do St. Johan jsme si nemohli odpustit návštěvu místního pivovaru, který se nachází v budově, kterou jsme si pojmenovali Pivní věž. V přízemí za skleněnou stěnou je překrásná měděná varna a výtahem se jede do čtvrtého patra se stylovou pivnicí. Naše skupina se usadila na venkovním ochozu. To byl zážitek. Před námi výborné pivo a preclíky, pod námi malebné město s typickou květinovou výzdobou oken a balkonů a ničím nerušený výhled na okolní hory. Kdyby na nás nečekala večeře v penzionu, tak by jsme asi ochutnávali déle. Ale nic se nemá přehánět a nás další den čekala závěrečná jízda více jak 500 km.

Osmý den – sobota 21. srpna

Všechno jednou končí a my po snídani a rozloučení s našimi hostiteli vyrážíme zpět k domovu. Ale nejedeme stejnou trasou. Chceme si i poslední den užít. Cesta proto vede na Salzburg a dále po břehu Attersee. Poté již najíždíme na dálnici A1 a směřujeme na Linz. Zde se loučíme s posádkou z Vídně, které bych rád touto cestou poděkoval za skvělou přípravu itineráře naší poznávací jízdy. Ostatní vozy pokračují na České Budějovice. Po rozloučení se už každá posádka vydává ke svému domovu.

Co říci na závěr? Snad jen to, že všech cílů bylo dosaženo, projeli jsme horské průsmyky i tunely, strmá stoupání i sjezdy. Všechna vozidla Škoda 1000 MB / MBX jela skvěle a dovolím se domnívat, že jsme s nimi důstojně reprezentovali.Všem zúčastněným chci poděkovat za skvělou atmosféru a již teď se těším na nějakou další jízdu za poznáním.

Vladimír Liška
foto: Lukáš Liška

Fotogalerie

Napište svůj názor

*

:D :) :( :o 8O :? 8) More smilies »