Stará láska nerezaví
Abych pravdu řekl, do Máni jsem se zamiloval už ve svých 3 letech. Byl to pro mě svátek, když Máňa přijela a vzala mě na výlet. Jízda v otevřeném voze je prostě něco úplně jiného. V té době můj otec vlastnil Tudora se 4dveřovou karoserií.
Pak jsem Máňu nějakých 12 let neviděl a po těch letech, když jsme se opět setkali byla v ubohém stavu. To už jsem na ní poznal, že chudina mele z posledních sil. Uplynulo další období – škola, vojna, ženitba a … vzpomínky na Máňu. „Co asi tak dělá?“ To jsem si kolikrát říkal. Jednou jsem se proto rozhodl Máňu navštívit. Zrovna trochu pršelo, ale s odhodláním, že ji chci vidět, jsem stiskl tlačítko zvonku. „A jéje, to je k nám návštěva, a co že po tolika letech?“ Musel jsem s pravdou ven – chci ji vidět. Šli jsme na dvůr a tam jsem ji spatřil. Stála tam, obrostlá travou a brečela. Ze světlometů jí kapaly rezavé slzy. „Asi jí zruším rodný list“, jsem se dozvěděl po chvíli, co jsem Máňu hladil pohledem, od majitele. V Máni někde uvnitř vrzlo a rozbrečela se ještě víc a mě zamrazilo při představě, jak ji pohlcuje vysoká pec.
Než jsme si plácli, tak to trvalo další dva roky. Výmluvy typu, já ji možná spravím a nebo můj syn, ale to zapomněl, že synáček se narodil s oběma rukama na jednu stranu. Konečně povolil a svolil k prodeji.
Nákup a renovace
Neváhal jsem ani minutu a pro případ jsem si vzal s sebou baterii a kanystr benzínu. Máňa již stála plna očekávání co se bude dít, jenom ty zaschlé potůčky od rezavých slz se na ní vyjímaly. Namontoval jsem baterii a jelikož nádrž chyběla, tak do plastové láhve ostřikovače jsem nalil benzín a napojil hadičku na karburátory. Máňa byla tak natěšená, že už konečně opustí tohle nehostinné místo, že naskočila napoprvé. Vydali jsme se na cestu a oba jsme se třepali, já zimou a Máňa tím, že tak tak držela pohromadě. Trasu 15-ti kilometrů jsme překonali s vypětím všech sil. Bylo vidět, že má Máňa opravdu dost, což značila stoupající pára z chladiče. Myslela si, že se do ní hned pustím, ale musela ještě nějakou dobu počkat, jelikož byly jiné důležité věci na práci.
A vidíte sami, že jinak se nedalo, než ji kompletně rozřezat a udělat jí druhou karoserii z jiných dílů. Vše se muselo vyměnit, zůstala jen zadní želva a palubovka. Rám je kompletně zrestaurovaný a nápravy poskládány z nových dílů. Motor jsem ponechal v původním stavu, jelikož mě majitel ujišťoval, že je po GO. Pravda to ale nebyla, protože mně po půl roce ježdění dal sbohem.
Celá renovace trvala s přestávkami asi 20 měsíců. A ostatní už vidíte sami z fotografií. A za to, že jsem Máňu zachránil před určitou zkázou se mně odvděčuje příjemnými požitky z jízdy a hodinami krásných okamžiků strávených spolu.
Přeji všem, kterým koluje v těle veteránská krev, aby si taky zkusili zachránit nějakou svoji „Máňu“.
Píšete nám